Modelová situace
Co to je telemedicína?
Existuje několik různých definic pojmu "telemedicína" a často dochází k tomu, že se názvosloví často zaměňuje. Co tedy telemedicína (TM) je a jaké zastupuje místo ve zdravotní a sociální péči?
Jak již bylo zmíněno, pohledů a definic existuje několik (EU,OECD), ale asi nepřesnější definicí je ta Světové zdravotnické organizace (WHO). Významné mezinárodní organizace považují telemedicínu za součást zdravotních služeb, tj. jde o klinické aplikace infomačních a komunikačních technologií (ICT) ve zdravotní péči. Takové vymezení získává stále na větším významu, neboť rozvoj digitálních technologií, které slouží jen např. k udržování zdravého způsobu života, přes diagnostiku na dálku až po robotické operace je posledních letech resp. už i dekádách tak velký, že oddělení těch neklinických aplikací, tj. těch, které nejsou součástí zdravotních služeb - v ČR ve smyslu zákona (zejm. č. 372/2011 Sb.) - je důležité, neboť takové aplikace ICT podléhají v mnoha aspektech odlišným režimům při jejich zavádění, provozu a využívání.
Pro účely implementace telemedicíny vČR je použita tato definice, která se opírá o definici WHO:
"Telemedicína se rozumí používání informačních a komunikačních technologií pro poskytování zdravotních služeb na dálku."
Jako telemedicínu tedy označujeme takové aplikace a služby, které slouží ve zdravotní péči (včetně prevence, diagnostiky, léčby či léčebné rehabilitace) a které umožnují byť jen dílčí rozhodnutí či výkon v rámci poskytovaných zdravotních služeb. Jako telemedicína nejsou zpravidla považovány aplikace, které sloužící jen jako podpůrná doplňková informace o zdravotním stavu bez definovaného vztahu ke konkrétní zdravotní službě. Telemedicína je disciplínou v rámci eHealth (elektronické zdravotnictví).
Telemedicína využívá k přenosu dat hlasové služby, obrazové služby a také datové služby. Co to znamená? Telemedicínou se může považovat například i to, když si zavolá lékař a pacient. Telemedicínská konzultace je také v případě, kdy si volá lékař s lékařem, či jiným zdravotnickým personálem. Typickým příkladem telemedicíny je sdílení obrazové dokumentace typicky např. rentgenového snímku a následná konzultace, či popis snímku v jiném zdravotnickém zařízení. S rozmachem internetu se do popředí dostalo také využití datových služeb a to zejména pro přenos zdravotních dat a to v různých podobách. Nejčastěji jde o sdílení naměřených hodnot na měřících přístrojích, jako jsou tlakoměry, osobní váhy, glukometry apod. s cílem konzultace se zdravotnickým personálem jak z pohledu prevence onemocnění, tak v případě sledování chronického stavu onemocnění.
Dle WHO - 4 formy/skupiny TM:
- Konzultace mezi vzdáleným pacientem a poskytovatelem péče
- Telemonitoring zdravotních a diagnostických dat
- Přenos dat/snímků k poskytovateli péče (specialistovi)
- Konzultace mezi poskytovateli péče za účelem řízení případu
Telemedicína a fitness/wellness aplikace. Jaký je rozdíl?
V poslední době došlo k rozmachu tzv. nositelných zařízení (wearables) ve spojení s wellness a fitness aplikacemi, které slouží ke sledování vlastního zdraví, kde je možné sledovat podobné veličiny jako u telemedicíny. Jaký je tedy rozdíl?
Wellness/Fitness aplikace
Většinu všech úkonů si řídí sám pacient nebo rodina. Lékař do procesu vstupuje velmi omezeně, v podmíkách ČR takřka vůbec. Regulace probíhá mimo zdravotnické prostředky, kdy protokol se řídí pravidly výrobce a pacient si vše řídí sám (perioda měření apod.), kdy i náklady jdou na účet pacienta. Bezpečnost je obecná, kdy se řídí také pravidly a obecnými ustanoveními firmy, která službu poskytuje.Klinické využití je dobrovolné, informativní, doplňující, mimo výkony ve zdravotních službách s tím, že se data typicky nepřenášejí do zdravotní dokumentace.
Systém pro telemonitoring - telemedicína
Narozdíl od wellness/fitness aplikací je telemonitoring nastaven na pokyn lékaře a je možné napojení i na rodinné členy, kdy jsou používány přístroje, které jsou definované jako zdravotnické prostředky, nebo alespoň s medicínskou certifikací. Protokol je také v režii výrobce, nicméně lékař ho rámcově upřesňuje. Důležitou otázkou jsou náklady. Problém je, že v současné době není telemedicína hrazena plátci zdravotní péče, tudíž je možné financování služby také formou spoluúčasti pacienta anebo může být bezplatně služba nabízena jako benefit od zdravotnického zařízení. Ochrana dat je důslednější, než v případě wellness aplikací s ohledem na zákon o zdr. službách (Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách) a dle vyhlášky o zdravotnické dokumentaci Vyhláška č.137/2018 Sb. a v neposlední řadě ruku v ruce s GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Klinické využití slouží jako informativní pro zdravotní stav pacienta v kooperaci se zdravotnickým zařízením, které slouží k prevenci, diagnostice, léčbě, rehabilitaci i k paliativě. Ukládání dat je v rámci systému, který nemocnice používá a hovoří se o tzv. PHR (personal health record), což je osobní zdravotní záznam. PHR je elektronický, univerzálně použitelný celoživotní zdroj informací souvisejících se zdravotním stavem občana-pacienta. Informace v záznamu PHR spravují pacienti, spolu s nimi záznam vytváří poskytovatelé zdravotní péče. PHR je nezávislý na zákonném lékařském záznamu libovolného poskytovatele a nenahrazuje jej. Obvykle je přístupný prostřednictvím Internetu a je privátní a zabezpečený - přístupová oprávnění určuje jeho vlastník.
V rámci telemedicíny existuje několik jejích podmnožin
- Telekardiologie
- Telechirurgie - robotické operace
- Teleneurologie
- Telepsychiatrie
- Telerehabilitace
- Teleradiologie
- Humanitarní telemedicína
- Telepatologie
- Teledermatologie atd.
